Doma jsme vždy měli celkem dost kuchařských knížek s cukrovím, ale vždycky bylo jasné (dle umaštěných stránek) které recepty máma vlastně dělala. No a mě lákalo všechno to anglické či německé cukroví. Nakonec se po pár mých pokusech ukázalo, že jsou to často obměny těch našich receptů, jen to třeba má jiný tvar či příchuť. A nebo je to šíleně sladké :)
K pečení na Vánoce nás máma nikdy moc nepouštěla, ráda měla vše precizní, krásné. Já se svou dcerkou peču celkem dost i když si koleduji o šílený nepořádek a neatraktivní vzhled cukroví. Ale podle mne to společné pečení k tomu prostě patří, sdílíme tu přípravu a to vyndávání voňavých dobrot z trouby. Poslední dva roky jsme byly vždycky navíc u kamarádky péct perníčky společně a to bylo hrozně fajn (rozuměj pojídání syrového těsta, lepkavé kousky na podlaze...ale taky všechny ty vůně, povídání a výborné kafíčko)
Před třemi lety, když dcerka byla maličká a necestovali jsme za rodinou, jsme si s manželem a dcerkou udělali Vánoce takové jen naše, společné. Ozdobili jsme ten náš malý umělý stromek, upekla jsem trochu cukroví (toho roku jsem tuším vyzkoušela dokonce asi 4 druhy perníčků), pouštěli jsme si lodičky ze svíček, stůl ozdobili oříšky, jablíčky, upekli velký pecen chleba a do něj zapekli starou minci. A k tomu slovenská vánoční kapustnica a východočeské bílé klobásky, řízky a salát.
Tento rok jsem se zas trošku do pečení (a postupné konzumace) vánočního cukroví vrhla až na konci listopadu. Mám ráda cukroví rychlé, jednoduché, ale taky naši klasiku jako jsou perníčky netradičních tvarů (a tak jsme měli často vánoční batmany), kočky marcipánky, rozinkoví ježečci a perníčky andílci s nápisem "Don´t blink". A tradičně dělávám i vánoční suchary a korejské sezamové sušenky.
Zleva nahoře
-čokoládovo kokosové kuličky, dva druhy marokánek - jedny celozrnné s hromadou semínek, druhé jen s pomerančem a mandlemi - oba recepty ZDE, bezlepkové citronové hromádky
-kočky marcipánky, korejské sezamky, vločkovo-oříškové důlkové koláčky
Žádné komentáře:
Okomentovat