Vánoce v mojí kuchyni

Kamarádky se mne často ptají na mé recepty na vánoční cukroví. Já klasiku totiž nepeču. Vanilkové rohlíčky jsou na mne moc sladké, pracny mi nechutnají, linecké dělávám běžně přes rok. Často experimentuji (ne vždy úspěšně) a taky mám ráda cizokrajné vánoční dobroty.

Doma jsme vždy měli celkem dost kuchařských knížek s cukrovím, ale vždycky bylo jasné (dle umaštěných stránek) které recepty máma vlastně dělala. No a mě lákalo všechno to anglické či německé cukroví. Nakonec se po pár mých pokusech ukázalo, že jsou to často obměny těch našich receptů, jen to třeba má jiný tvar či příchuť. A nebo je to šíleně sladké :)

K pečení na Vánoce nás máma nikdy moc nepouštěla, ráda měla vše precizní, krásné. Já se svou dcerkou peču celkem dost i když si koleduji o šílený nepořádek a neatraktivní vzhled cukroví. Ale podle mne to společné pečení k tomu prostě patří, sdílíme tu přípravu a to vyndávání voňavých dobrot z trouby. Poslední dva roky jsme byly vždycky navíc u kamarádky péct perníčky společně a to bylo hrozně fajn (rozuměj pojídání syrového těsta, lepkavé kousky na podlaze...ale taky všechny ty vůně, povídání a výborné kafíčko)

Před třemi lety, když dcerka byla maličká a  necestovali jsme za rodinou, jsme si s manželem a dcerkou udělali Vánoce takové jen naše, společné. Ozdobili jsme ten náš malý umělý stromek, upekla jsem trochu cukroví (toho roku jsem tuším vyzkoušela dokonce asi 4 druhy perníčků), pouštěli jsme si lodičky ze svíček, stůl ozdobili oříšky, jablíčky, upekli velký pecen chleba a do něj zapekli starou minci. A k tomu slovenská vánoční kapustnica a východočeské bílé klobásky, řízky a salát. 

Tento rok jsem se zas trošku do pečení  (a postupné konzumace) vánočního cukroví vrhla až na konci listopadu. Mám ráda cukroví rychlé, jednoduché, ale taky naši klasiku jako jsou perníčky netradičních tvarů (a tak jsme měli často vánoční batmany), kočky marcipánky, rozinkoví ježečci a perníčky andílci s nápisem "Don´t blink". A tradičně dělávám i vánoční suchary a korejské sezamové sušenky. 

Zleva nahoře 

-tahini semínkové kuličky, švédské pepparkakor perníčky, špaldovo-oříškové linecké

-čokoládovo kokosové kuličky, dva druhy marokánek - jedny celozrnné s hromadou semínek, druhé jen s pomerančem a mandlemi - oba recepty ZDE, bezlepkové citronové hromádky

-kočky marcipánky, korejské sezamky, vločkovo-oříškové důlkové koláčky

Podzimní rovnodennost

Je konečně podzim. Takový ten sychravý, proměnlivý a barevný zároveň. Takový ten melancholický, plný vzpomínek, starých básniček, příběhů a tužeb vyrazit někam do lesů.

A přesně takový podzim miluji. A tak občas vyrážím alespoň na procházky, dlouhou sukní vymetám listí a boty mokré od slehlé trávy pak po večerech suším. 

Všude šípky, jeřabiny, černý bez a žaludy. A listí. Spousty listí. .

Vdechuji vůně, objímám celý ten krásný podzim a děkuji Matce Zemi.

Noc i den jsou v rovnováze a tak snad i my dnes budeme "rovnovážit" sebe. Najdeme si čas na oddechování, meditaci a klid sami v sobě.  

V keltské mytologii je podzimní rovnodennost (taktéž nazývána Alben Elved či Mabon) jedním z těch menších svátků. Je zasvěcena Bohyni Matce či Bohyni úrody a spojena s tím vším, co příroda sama nabízí. Slavila se tabulí plnou jídla - jablky, vínem, dýněmi, obilím a zvěří. 

A také děkováním za všechnu tu úrodu a vše co nám Matka Země dává. Taktéž je obdobný americký svátek Dne díkůvzdání, který je sice až v listopadu, ale je taktéž oslavou sklizně a úrody jako právě Mabon. 

Najděte si na podzim čas na nějakou tu procházku lesem. Vdechujte, vnímejte, děkujte a klidně i tančete. Rozložte si ohýnek, opečte jablíčka, brambory nebo klidně buřty.

Nebo se nechte kolébat tím deštěm za oknem, zachumlejte se do deky, sáhněte po knížce, zapalte si aromalampu s příjemnou vůní a mlsejte. Pečená jablíčka na červeném víně, smažené jablíčkové plátky, dýňovou polévku, dýňovou pomazánku, sladké dýňové bochánky, pečenou dýni s kozím sýrem nebo třeba podzimní kotlík. Na vše brzy přibudou recepty.

Jak na zdravé narozeniny (nejen) pro děti

Tak máme za sebou oslavu narozenin mé dcerky a já se rozhodla podělit se s vámi o recepty.
Když jsem totiž přemýšlela nad tím, že chci jídla rychlá, ale zdravá (a to nejen kvůli dětem),
uvědomila jsem si, že to rozhodně nebudou šneci či záviny z listového těsta (což je sice rychlé, ale nepříliš zdravé a myslím, že už jsem v tom pečení trochu dál..) ani žádné chlebíčky. Sama na návštěvách většinou nevím, který si dát, protože vždycky je tam něco, co pak sundávám dolů.

Zároveň byli na oslavu ohlášeni vegetariáni, vegani, bezlepkáři. Takže bylo potřeba se nad tím zamyslet, co a jak vlastně udělám, abych se s tím ale zároveň moc dlouho nepiplala. Musím říct, že myšlenková příprava byla pro mne náročnější než finální výroba. No a taky ráda využívám suroviny, které mám doma a nechci toho tolik kupovat. Konečně tak přišla na řadu kilovka datlové pasty, kterou jsem koupila v Praze někde u Arabů a čekala na vhodnou příležitost.

Má dcerka mi nesmírně ráda pomáhá v kuchyni a tak jsem toho využila a jedno odpoledne pekla s ní malé koláčky. Udělaly jsme Datlovo-semínkové raw placičky, Tahini kuličky a Bezlepkové sušenky s džemem. V plánu byly i mé oblíbené Matcha sušenky a Mrkvánky, ale řekla jsem si, že to nebudu přehánět. Na dětskou oslavu se pak hodí ještě mé verze Kokosovo-čokoládových a jablíčkových sušenek.

Večer před oslavou jsem pak upekla dva dorty - Bezlepkový mandlový s čokoládou a Narozeninový s lesním ovocem a agarem. A pak ještě Podzimní veganský koláč s vrstvou máku a strouhaných jablíček.

 

V sobotu ráno pak přišly na řadu POMAZÁNKY. Původní plán byl upéct i bagetky či jiné pečivo,
ale asi se mám ráda a navíc netoužím po dokonalosti, tak jsem si řekla, že to zvládnem rozhodně i s
kupovaným celozrnným pečivem. Za pár minut vznikla pomazánka česnekovo-sýrová (ta pak na oslavě mizela kosmickou rychlostí), falešný tatarák z brambor (předem ve slupce uvařených), tapenáda ze sušených rajčat a oliv a bylinkové máslo (to bylo předem udělané a čekalo hezky v mrazáku). Vhodná je i pomazánka z červené čočky, hummus nebo vajíčková pomazánka...cokoliv co máte rádi.

V plánu bylo i mé oblíbené guacamole, ale sehnat u nás měkké a zdravé avokádo bylo obtížné a tak mi guacamole přivezla švagrová. Nicméně ho dělám podobně a recept je jednoduchý, tak vám ho sem napíšu také.

No a pak přijde to nejhezčí - připravit si stůl, dát na něj všechny ty dobroty do mističek (já měla i mističky s opraženými semínky, oříšky a sušeným ovocem) a čekat až dorazí návštěva. Na stole pak nechyběla mísa se salátem, ovocem a zeleninou nakrájenou na špalíčky (aby se s ní také daly případně nabírat pomazánky). A tak si každý mohl vybrat, co chtěl a já se nepiplala s obloženými chlebíčky.

Myslím, že se mi podařilo udělat ty narozeninové dobroty nakonec celkem rychle, dobře a zdravě.
Snad vás to inspiruje a přesvědčí, že to jde i jinak.

IMPROVIZACE na téma QUICHE

Když už mám pocit, že ty večerní speciality typu "Brambory s něčím", "Rýže s něčím" nebo "Těstoviny s něčím" nebo někdy jen "Chleba s něčím" se mi už přejídají, zkouším vymyslet něco nového.

No a když chci udělat něco rychlého, zároveň mi nevadí, že kvůli tomu zapnu troubu (což je ale zároveň příjemná motivace tam ještě přihodit nějaký ten koláček - třeba Švestkový s drobenkou), tak dělám quiche [kiš]. Je to v podstatě slaný francouzský koláč z křehkého těsta, původně se sýrem či jeho variacemi. Já do domácího quiche dávám vše co nám chutná a mám v lednici.

Většinou nevařím dle kuchařských knih. Líbí se mi ale koukat na obrázky, někdy se inspiruji, zejména u koláčků, ale nějak nejsem schopna neimprovizovat, takže kuchařské knihy v podstatě až na pár výjimek nevlastním. Jednou z těch výjimek je ale úžasná a gurmánskými německými autory napsaná a kompletně obrázková Velká kniha pečení z nakladatelství SVOJTKA (občas z ní budu tady citovat).

Hned na začátku je v ní krásný a přesný popis všech základních těst. My potřebujeme tedy recept na těsto křehké slané. Ve skutečnosti jde o poměr 2:1 mouka vs tuk a jeden žloutek.

Zapněte troubu na 200°C a pusťte se do toho

ZÁKLADNÍ TÉSTO NA QUICHE
250g mouky hladké nebo celozrnné či špaldové
125g studeného másla
1 žloutek
sůl

 - vše smícháme a hněteme ručně (což půjde hůře díky studenému máslu) nebo využijeme kuchyňský robot (ten už to zvládne lépe). Já osobně potřebuji blízký vztah s jídlem, takže dělám ručně skoro vše.
 - pak hodíme krásně vypracované těsto do lednice asi na hodinku.
 - rozválíme, "vysteleme" ním koláčovou či dortovou formu a teď přijde to kouzlo. Nahážeme tam vše co máme rádi skoro stylem pejska a kočičky.

Já doporučuji třeba
 - opečené lilky či cukety
 - sušená i čerstvá rajčata
 - červená cibulka lehce osmahnutá
 - papriky, kapie
 - žampiony lehce orestované
 - pórek
 - ořechy
 - listový špenát
 - slanina opečená
 - brokolice, kukuřice..
 - bylinky!!
 - no a masožravci si dají třeba kousky opečeného kuřecího masa, slaninu, krabí tyčinky nebo tuňáka z konzervy (ten je výborný  s červenou cibulí)

No a na když už tam máte samé ty dobroty (zas to ale nepřekombinovávejte), tak je zalijete krémem

KRÉM NA QUICHE
v podstatě je to 250-300ml smetany na šlehání nebo zakysané smetany, špetky soli, 1-2 vejce, na vylepšení třeba 100g sýra (s takovým parmezánem šetřete, je hodně výrazný)

A šup s tím do trouby tak na 30-45 min

Quiche celozrnný -  rajčátka, červená cibule (tady ani neorestovaná-asi se mi nechtělo:)), 

petrželka, kukuřice, vlašské ořechy

Verze s kukuřicí, krabími tyčinkami, vlašskými ořechy, petrželkou, pórkem a kapií

Narozeninové a sváteční dortíky

Narozeninový dort je často doménou celých narozenin. 

Hodně lidí umí udělat takové ty nádherné s marcipánem, K2 či jinou potahovkou. Já to ale neumím. Nemám dost zručnosti a trpělivosti. A ve skutečnosti mé rodině vlastně moc nevyhovuje kombinace suchého piškotu, sladkého máslového krému a sladké potahovky. Hodně oblíbené mám klasické letní dortíky ze smetany či jogurtu, prokládané piškotami a ovocem. no a pokud jde o verzi upečenou, milujeme ovoce, pudink a želé a dle toho i vypadají dortíky, které dělám.

Základ tak tvoří buď lehký piškot, linecké těsto, nebo (když jsme rozmlsaní) rozdrobené sušenky smíchané s roztopenou čokoládou

Krém je pak buď jen pudink (většinou z rostlinného mléka) nebo pudink uvařený, vychladlý a následně vyšlehaný s máslem, nebo tvarohovo-želatinová vrstva

Ovoce používám nejraději drobné lesní, ale použít jde cokoliv - mandarinky, broskve, meruňky, hroznové víno, jahody...

Želé dělám teď už většinou agarové, do základu použiju šťávu z ovoce nebo mošt. U želatiny (a agaru obzvláště) se musí jednoduše vychytat ta správná teplota, kdy už to jde nalévat na dort a ještě to úplně nezatuhlo. 

Základ z celozrnných sušenek zalitých čokoládou, krém z hustého pudinku, jahody, t

enká vrstva želé a navrch ještě čokoláda

narozeninový pro dcerku  (navrchu byl ještě velice kýčovitý a nezdravý krteček :) )

Sušenkový základ s čokoládou, agar rozvařený s rozmixovanými kompotovanými meruňkami 

a navrch čokoláda

Celozrnný linecký korpus s ovesnými vločkami, pudink, ovoce

Můj oblíbený mazanec, Ostara a zatmění slunce

Dnes je astrologicky zajímavý den, protože krom prvního jarního dne, dochází (a vysloveně v tuto chvíli) k asi 70ti procentnímu zatmění slunce. Což je úkaz zajímavý a nejbližší bude tak za 11 let, ale já žel nemám disketu ani nic podobného abych se podívala. Nevadí, počkám si.

Keltský název Ostara, Jarní rovnodennost, Alban Eiler, Jarovít, Velikonoce. To vše jsou názvy pro jeden a týž svátek slavený kolem 20.-21. března. Končí zima, tma, konečně přichází jaro a světlo. Zbavujeme se starých a špatných věcí, přicházejí nové (proto i ty jarní úklidy, vyřazování oblečení, detoxikace :)). Sadíme semínka, barvíme vajíčka (ač oficální velikonoce jsou ještě později), vynášíme Morenu, coby Paní Zimu. Na stolech máme kytice tulipánů, na oknech narcisky (já si teda koupila aspoň primulky) No a jíme vajíčka a sladké pečivo, jako jsou třeba mazance.

A tady se opět vracím k jídlu. Už dlouho mám oblíbený recept na mazance a ráda se s vámi podělím

RECEPT NA VÝBORNÝ MAZANEC
(bez vajec v těstě)

275ml vlažného či lehce ohřátého mléka
100g rozpuštěného másla
500g polohrubé mouky (dávám někdy na půl s celozrnnou či špaldovou a také výborné)
3 PL třtinového cukru
trochu strouhané citronové kůry nebo 1-2 kapky citronového oleje
2 PL vanilkového (dělám si vlastní, třtinový vanilkový)
1-2 čl sušeného droždí nebo 1/4 kostky (asi 12g)

Něco navíc

namočené rozinky
nesířené meruńky na kostičky
kandovaná kůra citrusů
mandle na posypání nebo i do těsta

POSTUP
- Do mléka rozdrobíme droždí a zasypeme cukrem, necháme chvíli nabobtnat
- do mouky vlijeme kvásek, přidáme ostatní suroviny a necháme vyhníst v robotu nebo ho vypracujeme sami.
 - těsto necháme v teple vykynout
 - a teď máme možnost udělat buď několik malých mazanečků nebo jeden velký. Z těsta na pomoučeném vále vytvarujeme bochánek, uděláme do něj kříž a ještě chvilku necháme na plechu kynout, poté pomašlujeme rozšlehaným vejcem nebo mlékem a posypeme mandlovými lupínky
 - peečeme v rozehřáté troubě nejdřív asi 20min při 180°C a pak na 130ti asi 20min. Dle vůně a barvy (či po propíchnutí špejlí) zjistíme, že už je mazanec upečený

Pšeničný mazanec s rozinkami 

Celozrnný s rozinkami, kandovanou  kůrou a mandlemi

A kdo dočetl až sem, může si za odměnu (nebo za trest?) přečíst ještě pár zajímavostí o mazancích. Mám moc zajímavou keltskou kuchařku (někdy o ní napíšu více) a na lunární svátky se snažím dělat i něco podle ní, přecijen jsou už od dob pohanství svátky spojené s rituály, obětováním jídla i jídlem jako takovým. Tato knížka je takovým souhrnem všeho možného - irské, skotské, velšské i bretonské kuchyně, vychází z různých pohádek, tradic, mýtů, legend, popěvků, přísloví i pověr. A tak se snaží dát dohromady ucelený pohled na keltskou kuchyni či na pohanský lunární rok jako takový. O hodnověrnosti si udělejte obrázek sami, já tu knížku mám prostě ráda, nacházím pořád nové a nové zajímavé myšlenky, informace či legendy.

Říká se, že mazanec upečený na Velký pátek nikdy nezplesniví a má kouzelné schopnosti a tak bývalo zvykem alespoň jeden mazanec si nechat, když uschl tak semlít na prášek a podávat nemocným ve sklenici vody, piva či mléka.

U vdovina syna - to je název hostince v Londýně, ke kterému se váže legenda. Kdysi dávno v tom domě žila žena, jejíž syn slíbil vrátit se z moře na velikonoce domů. Nikdy se nevrátil. Ona však upekla mazanec na Velký pátek a odložila jej do košíku. Příští rok, v naději, že se vrátí, tak udělala znovu. A tak to dělala mnoho let, až do té doby, než umřela. A tak se v tom domě od té doby vždy jeden mazanec na Velký pátek upeče a nechá se pověsit nějakým námořníkem. V té hospodě už je prý více jak 200 mazanců, které černají, scvrkávají se, ale neplesniví. Tato tradice je pro místní tak důležitá, že i počas 2.světové války byly mazance odvezeny do bezpečí před Hitlerovou bleskovou válkou.

Původ velikonočních mazanců
Saské bohyni Eostre byly nabízeny kořeněné koláčky zdobené rohovinou ve tvaru kříže, symbolizujícího čtyři čtvrtiny lunárního roku. Zdá se, že tam mohou mít mazance svůj původ. Bohyně Eostre, Bohyně plodnosti, byla s lunárním  cyklem logicky spjata. Jejím kněžkám se říkalo Matky lesa a často se jim darem nabízel chléb a mazance. Po Eostre byly také pojmenovány Velikonoce (anglicky Easter).

Jak na kvásek - jednoduchý návod

Mám ráda jednoduché recepty (nebo alespoň ty, které nezašpiní hromadu nádobí). A taky mám ráda jednoduché návody a proto se při návodu na kvásek pokusím vyhnout všem vědeckým pojednáním o tom, jak co spolu reaguje. Rozhodně se pokusím vyhnout dlouhým textům

Kváskový chléb už mnozí znají, zkusili doma, nebo si založili kvásek vlastní a ten jim krásně mnoho let funguje, nebo taky umřel do pár dnů. Tak tady několik jednoduchých rad

Jak získat kvásek
1) seženeme od kamarádky
2) seženeme na kváskové mapě
3) založíme si vlastní

Jak si založit kvásek
1. den - v misce smícháme 100gr žitné celozrnné mouky, 1 lžičku medu a 100ml převařené a vychladlé vody, přikryjeme potravinářskou fólií a necháme v místnosti
2. den - přikrmíme jednou lžičkou mouky a případně troškou vody (konzistence má být asi jako husté lívancové těsto)

3 -5. den - opakujeme dokud není kvásek krásně bublinkatý. To je pak připravený k pečení a voní jako jablečný burčák nebo tak nějak podobně, rozhodně nesmí být plesnivý či zapáchat.

A tak máme kvásek, který si uložíme do uzaviratelné lahvičky do lednice. 

Jak se starat o kvásek

Myslím, že mu stačí tak jednou za 5-7 dní přidat trošku mouky, vody a nechat ho chvilku v teple a pak šup s ním zase do lednice. no a mezitím samozřejmě pečeme chlebíky :)

No a teď si vyberte některý z mých receptů a hurá na to

Má cesta od mléka přes Británii až k máku

Název napovídá, že to bude divné a složité povídání. A nebojte, nebude (a pokud ano, tak se omlouvám, ale u mne vše má svou historii)

Od doby, co jsem mohla s jídlem experimentovat dle svých chutí, jsem si hledala svou cestu. Když jsem bydlela v Británii, pracovala denně i 12 hodin, poté se večer přejídala, překyselovala si žaludek a následně dle mýtu „mléko neutralizuje žaludeční kyselinu“ jsem do sebe lila litry tučného mléka, zahlenila jsem si organizmus a za první tři měsíce přibrala 17kil. 

To jsou fakta. Smutná, ale pravdivá. Maso jsem jedla opravdu málo, nebylo na něj peněz a ani mi nechybělo. 

 V tom malém britském městečku asi 30min od Londýna jsme měli několik indických obchůdků plných indického koření (v té době u nás ještě téměř neznám)é a tržnice byla dvakrát týdně plná sušených rajčátek, voňavého ovoce a čerstvé zeleniny. 

No a já zkoušela, experimentovala.  Od indických kolegyň jsem se například naučila jak správně vařit basmati, nebo jak si uvařit čočkový dhál, (zatraceně to pálilo, i když tomu říkaly "very mild"). Někdy jsem si zas po večerech užívala jen vařenou mrkev a petržel, nebo jedla syrové ovoce a zeleninu. No a žel také ten půl litr mléka večer po návratu z práce. A milovala jsem cheddar. Vůbec jsem se v Británii naučila jíst sýry, protože ten 30ti procentní eidam, co se u nás prodává, není sýr..to je jen taková hmota. Alespoň tak to teď vnímají mé chuťové buňky. 

Pak jsem se po šesti měsících dokulila (ano, s těmi 17ti kily navíc) zpátky k rodičům a po čase k příteli, který mléko nepil vůbec, nebyl zvyklý, nechutnalo mu. A tak jsem ho vlastně přestala pít i já a nijak mi to nechybělo. 

Mléko jako takové už nepiji dlouho. Důvodů je víc. (a jsou čistě jen moje :)

• mléko mi přestalo chutnat. Mám ráda sýry, kefír, tvaroh, ale mléko už ne. 

• jakmile jsem přestala mléko pít, nevytvářela se mi už střevní mikroflóra v žaludku, schopná se s mlékem vypořádat

• když jím hodně mléčných výrobků (včetně mých oblíbených sýrů) tak mě to jednoduše zahleňuje, zhorší se mi astma, dýchání a opravdu cítím, že mi to nevyhovuje

Postupně se snažím mléčné výrobky vysadit všechny, ale zatím mi to moc nejde a někdy si nějaký ten kozí kefír nebo kousek dobrého sýra dám.

K postupnému vysazení mléčných výrobků z kravského mléka mne vedou tyto důvody

• Myslím, že člověk kravské mléko jednoduše nepotřebuje, je to jen zvyk a zdrojů vápníku máme mnohem více, než jen mléko. Nemluvě o tom, že při zvýšená konzumace mléka, může jeho vápník dokonce způsobit osteoporózu, což je paradox. Pijete mléko na pevné kosti a ouha, opak je pravdou.. ale to jsou studie už mnoho let známy, vyvrátily tak socialistické přežitkové myšlenky o tom, jak je velice mléko zdravé. mléko není škodlivé, ale když můžu vápník nahradit odjinud, ráda to udělám. 
• Přečtěte si také zajímavý článek z tohoto zdroje
  
  
  

• Krávy jsou mnoho hodin denně napojené na přístroje, které z nich dojí mléko, vemena se často zanítí, produkují hlen, který taktéž odtéká do mléka, nemluvě o tom, že to ty krávy i dost bolí. Z úst veganů často uslyšíte také slova jako "zotročování zvířat" a myslím, že nejsou daleko od pravdy.

• Kráva má mléko, když má telátko a tele je samozřejmě po chvíli odstaveno od své matky a dokrmováno umělou náhražkou což mi nepřijde nijak přirozené (yes, that´s the mother talking) 

No a tak to zkouším postupně, moje tělo má chvíle, kdy mléko vůbec nepotřebuje, pak ale dostane chuť na dobrý sýr nebo kefír. A tak se snažím dát si ten kefír alespoň kozí z farmářského obchodu.

ZDROJE VÁPNÍKU

Pro růst kostí je zásadní vápník a vitamín D. Denně bychom měli zkonzumovat přibližně 800-1500mg vápníku. Tady uvádím obsah vápníku v různých potravinách, z někoilika zdrojů, obrázek si uděláte jistě sami 

Potraviny a jejich obsah vápníku na 100gr

Živočišné zdroje

Mléko                            125mg

Tvaroh                           100mg

Jogurt                             115mg

Eidam                             800mg

Ementál                         1020mg

Parmezán                      1100mg

Šlehačka                           80mg

Sardinky                         360mg

Rostlinné zdroje

Brokolice                        105mg

Slunečnice                       110mg

kapusta                           115mg

lískové ořechy                 140mg

květák                             205mg

mandle                            240mg

sezam                             670mg

mák                               1400mg

Co podporuje vstřebávání vápníku? Zlepšenému přechodu vápníku ze střev do krevního oběhu napomáhá vitamin D, dále vitamin C, B9, hořčík a fosfor. Menší potřebě vápníku také nahrává zaměření se na zásadotvornou stravu, což znamená zaměřit se hodně na syrovou zeleninu a ovoce. Pevnosti kostí, která s vápníkem souvisí, pak napomáhají také pravidelný pohyb a sportovní aktivity. 

Co vstřebávání vápníku naopak narušuje? Kyselina šťavelová (vyskytuje se například ve špenátu nebo mangoldu), která spolu s vápníkem tvoří nerozpustné šťavelany a kyselina fytová (zastoupená v obilovinách, luštěninách a semenech). Využití vápníku také příliš nenahrává sedavý způsob života, stres, alkoholismus, různé druhy léků a postupně se snižuje také s věkem. 

Zdroj z lekarna.cz ,  vegmania a ona.dnes doporučuji také tento článek 

No a tak je sice jednoduché dát si 100gr parmezánu a tím si pokrýt denní příjem vápníku, ale také můžete jíst hodně ovoce, zeleniny a doplnit to jiným zdrojem, třeba mákem, nebo makovým mlékem. Já sama si dělám makové mléko ráda, brzy na něj přihodím recept

Óda na červenou řepu

Obecně se snažím (ani ne tak dle makrobiotiky či ayurvédy jako spíš na bázi vlastních chutí a rozumu), jíst jídla lokální a sezónní. Je zima a pravda, kdybychom neměli dováženou zeleninu či ovoce, zbývaly by nám uskladněné brambory, jablíčka, zelí a řepa, maximálně nějaké ty oříšky a obiloviny. Obchody jsou naštěstí plné i jiných lákavých surovin, takže výběr je veliký. Já ale právě ta jablíčka a zelí preferuji a tak dnes zůstanu u povídání o surovinách místních a to konkrétně o červené řepě.

Červenou řepu rozhodně nemají všichni rádi. Buď ji nejedí vůbec (navzdory ujišťování rodičů, že je to skutečně zdravé), nebo jedí jen takovou tu nakládanou ze supermarketu či od babičky. No a pak jsou tací (včetně mě), kteří milují řepu nejen vařenou a pečenou, ale také syrovou, sušenou a kvašenou.
Já si cestu k řepě našla vlastně až před 2mi lety, kdy jsem dceři vařila první příkrmy. Dušená (a zoufale neochucená :) ) řepa byla jednou z nich. Postupně jsem řepě přicházela na chuť a začala s ní experimentovat či se inspirovat.

A teď budu citovat ty naše babičky a rodiče. "Červená řepa je zdravá". Už její listy, které se dají použít do salátu, obsahují hodně železa, vápníku, beta-karotenu a vitamínu C. 
Červená řepa (nejlépe syrová) se doporučuje jako prevence proti rakovině, upravuje krevní tlak, je prevecí proti anemii, má hodně vitamínu B, C a je velkou zásobárnou kyseliny listové, draslíku a zinku, je dobrým pomocníkem při podpoře imunity či v boji proti mykózám

další léčivé účinky červené řepy (zdroj)

• Vytváří vazivové tkáně.
• Zpevňuje kůži, zesiluje stěny cév, posiluje kosti.
• Neutralizuje a odstraňuje jedovaté látky, zvláště v mozku.
• Podporuje růst buněk a opravuje jejich jádra.
• Zvětšuje množství žaludečních šťáv a tím zlepšuje využití bílkovin.
• Aktivuje tvorbu červených krvinek a tím zásobování buněk kyslíkem.
• Vyvolává optimističtější náladu.
• Podporuje vylučování vody a kyselin z těla.
• Zbavuje střeva jedovatých látek, odstraňuje zácpu.
• Dodává pružnost a lesk pleti, vlasům a nehtům.

Nejjednodušší, co s řepou můžete udělat, je odšťavnit ji. Dobrá bývá v kombinaci s mrkví či jablíčkem.

 - řepu si strouhám do salátů (třeba jen tak s jogurtem, nebo s křenem)
 - peču v troubě s bylinkami nebo s dýní hokkaido, jablíčky a vlašskými ořechy, které zakápnu štýrským dýňovým olejem.
 - Jedním z mlsání (krom čokolády a jiných zdravých či nezdravých věcí), které mám ráda jsou sušené chipsy z červené řepy. Pokud nemáte sušičku či se vám s tím nechce sušit v troubě (nejlépe do 42°C), rozhodně doporučuji zakoupit chipsy od Lifefoodu.

 - samozřejmě si můžete udělat méně zdravou verzi, kdy na tenké plátky nakrájenou řepu, klidně i petržel či celer promnete s olejem, solí a bylinkami a upečete v troubě

 - v zimě si ráda jako přílohu nebo do salátu dávám také domácí pickles neboli kvašenou zeleninu.

 - jednou jsem v Praze ochutnala vynikající chlebíček s řepnou pomazánkou a kozím sýrem. Pomazánka byla z řepy, majonézy, jablečného octa a strouhanky. Já nabízím obdobnou a snad i trošku zdravější verzi

 - výborné jsou třeba placičky z červené řepy, které se dají udělat opravdu na mnoho způsobů

 - no a těm, kteří milujete sladké, bude určitě chutnat sladká verze ve formě čokoládového chlebíčku z červené řepy. Receptů je mnoho (proto ani nedávám svůj recept), já používám podobný, jen dávám celozrnnou a špaldovou mouku a místo cukru pak nějaký slad nebo cukru alespoň méně.

No a jen jsem to dopsala, už mám chuť dát si řepu, asi se vrhnu na pomazánku a půjdu si nasušit hromadu řepy na mlsání.

Chléb je domov

Vlastně to celé začalo v roce 2002, kdy jsem byla s tehdejším přítelem v USA. Amerika je sice místo ohromných možností, ale my místo cestování "zkejsli" v malém městečku ve státě New York, já chvíli pracujíc v domově důchodců a poté oba hrdí zaměstnanci supermarketu v oddělení lahůdek :) Ale zkušenost to byla skvělá, potkali jsme příjemné lidi.

A tam jsem si uvědomila, jak mi chybí náš klasický chlebík, kmínový, bramborový, tmavý, celozrnný... jakýkoliv. Ta toustová záležitost plná vzduchu, přes kterou skoro můžete sledovat dění venku, to není pro mne chléb. Pamatuju si jak jsme čekali na 8mou hodinu večerní až bude pečivo za polovic abychom si mohli dovolit koupit alespoň kousek polského chleba, který připomínal ten náš.

No a pak můj pobyt v Británii mi jen připomenul to, co je tak jasná a důležitá věc, že chléb je domov. Chléb byl vždycky to první co mi v cizině totiž chybělo. Ten náš, krásný, kulaťoučký a voňavý.
Omlouvám se cizincům, oni jistě zas nedají dopustit na ty SVOJE NEJLEPŠÍ chleby.

Asi před 6ti lety (kdy ještě frčely domácí pekárny) jsem si začala chlebík svátečně péct sama. Takové ty směsy na chléb mi teda moc neimponovaly, přecijen tam je dost málo prostoru k alchymii :) Receptů na chlebík se tehdy vyrojilo hodně, byly toho plné weby.

No a před třemi lety se mi dostal do rukou kvásek. Tehdy jménem Karel (čest jeho žitné památce), a já propadla pečení chleba z kvásku.(pro začátečníky doporučuji blog pana Cuketky) Málokdy se stalo, že by se mi chleba vysloveně nepovedl, občas byl málo slaný, někdy trochu příliš hutný, ale vždycky, vždycky to byl můj chlebík. Těsto na chléb zadělávám zásadně rukama a zásadně s nejméně 4mi procenty lásky navíc, než konkurenční firmy  (to byl citát z Futuramy :)
Obecně pracuju nejraději rukama, moje babička dokáže jen těsto na závin hníst asi hodinu, za což ji ohromně obdivuji.

Vůbec celý proces pečení chleba od založení kvásku až po finální vytažení bochánku z pece, to je takový nádherný rituál.

Ne, nepeču chléb každý den, to bychom ani nesnědli, ani na to nemám dost času, ale snažím se třeba aspoň na víkend. A když přijde nějaká dobrá návštěva, je pro mne čest, když jim můžu dát můj chlebík s máslem (i to jsem si taky kdysi dělávala). A nebo nosívám chlebík jako dárek. Protože v tom chlebu je krom hromady semínek a ořechů kus lásky, kterou tam pracně vhnětu :)

Teď mi v lednici pochrupkává kvásek jménem Melichar (založen na Tři krále), zatím krásně voní po jablečném burčáku a těší se na další pečení

Tady pár mých skvostů, kterými se pochlubit musím

 klasická Šumava dle pana Cuketky z kvásku Kváskový pšeničný semínkový se záparou

 Kváskový pšenično-žitný se záparou a pohankou 

 opět záparový tentokrát jako srdíčko

 žitno-pšeničný se sušeným kváskem

Tak a abyste si nemysleli, že se tu budu jen rozplývat nad chlebem a nic vám nenapíšu, tak snad brzy přidám pár svých oblíbených receptů.

Něco málo do začátku

Tak mám konečně blog.
Ještě s ním ani náhodou neumím pořádně pracovat a musím se hodně učit, objevit všechny ty možnosti. No ale blog už tedy existuje.

O čem blog bude?
Asi nakonec hlavně o jídle, vaření, kuchtění, kuchyňské alchymii. Hodně improivizuji a chci ukázat, že ta improvizace se dá naučit, že i z mála surovin vykouzlíte dobré jídlo. No a třeba vás něco inspiruje a přijdete s  něčím ještě zajímavějším

Chtěla bych dopředu varovat (možná by k tomu mělo být speciální zaklikávací okénko typu "souhlasím s podmínkami" ) že tady rozhodně nebudou žádné krásné stylizované fotografie. Jednak na to doma není prostředí, světlo ani kvalitní fotograf, jednak na takové srandičky není čas, je to takový spotřební blog s občasným povídáním, žádná speciální náročná jídla, jsem přecijen máma a potřebuju šetřit čas. A taky potřebuji aby to bylo zdravé a jedlé.

Taky tu nebudou recepty na českou klasiku. Nejsem na tohle dost schopná ani fundovaná a mám raději jídla, kterých příprava je jednoduchá. Taky maso není úplně moje parketa. Experimentuji ale se vším možným - cizokrajnou kuchyní, veganskou a vitariánskou nebo taky makrobiotickou. A moc ráda mlsám.

Nejsem rodilá Češka a má čeština občas pokulhává, za to se omlouvám

Tak už dost bylo povídání a hurá na to.