Alchymie v mojí kuchyni: Chléb je domov

Vlastně to celé začalo v roce 2002, kdy jsem byla s tehdejším přítelem v USA. Amerika je sice místo ohromných možností, ale my místo cestování "zkejsli" v malém městečku ve státě New York, já chvíli pracujíc v domově důchodců a poté oba hrdí zaměstnanci supermarketu v oddělení lahůdek :) Ale zkušenost to byla skvělá, potkali jsme příjemné lidi.

A tam jsem si uvědomila, jak mi chybí náš klasický chlebík, kmínový, bramborový, tmavý, celozrnný... jakýkoliv. Ta toustová záležitost plná vzduchu, přes kterou skoro můžete sledovat dění venku, to není pro mne chléb. Pamatuju si jak jsme čekali na 8mou hodinu večerní až bude pečivo za polovic abychom si mohli dovolit koupit alespoň kousek polského chleba, který připomínal ten náš.

No a pak můj pobyt v Británii mi jen připomenul to, co je tak jasná a důležitá věc, že chléb je domov. Chléb byl vždycky to první co mi v cizině totiž chybělo. Ten náš, krásný, kulaťoučký a voňavý.
Omlouvám se cizincům, oni jistě zas nedají dopustit na ty SVOJE NEJLEPŠÍ chleby.

Asi před 6ti lety (kdy ještě frčely domácí pekárny) jsem si začala chlebík svátečně péct sama. Takové ty směsy na chléb mi teda moc neimponovaly, přecijen tam je dost málo prostoru k alchymii :) Receptů na chlebík se tehdy vyrojilo hodně, byly toho plné weby.

No a před třemi lety se mi dostal do rukou kvásek. Tehdy jménem Karel (čest jeho žitné památce), a já propadla pečení chleba z kvásku.(pro začátečníky doporučuji blog pana Cuketky) Málokdy se stalo, že by se mi chleba vysloveně nepovedl, občas byl málo slaný, někdy trochu příliš hutný, ale vždycky, vždycky to byl můj chlebík. Těsto na chléb zadělávám zásadně rukama a zásadně s nejméně 4mi procenty lásky navíc, než konkurenční firmy (to byl citát z Futuramy :)
Obecně pracuju nejraději rukama, moje babička dokáže jen těsto na závin hníst asi hodinu, za což ji ohromně obdivuji.

Vůbec celý proces pečení chleba od založení kvásku až po finální vytažení bochánku z pece, to je takový nádherný rituál.

Ne, nepeču chléb každý den, to bychom ani nesnědli, ani na to nemám dost času, ale snažím se třeba aspoň na víkend. A když přijde nějaká dobrá návštěva, je pro mne čest, když jim můžu dát můj chlebík s máslem (i to jsem si taky kdysi dělávala). A nebo nosívám chlebík jako dárek. Protože v tom chlebu je krom hromady semínek a ořechů kus lásky, kterou tam pracně vhnětu :)

Teď mi v lednici pochrupkává kvásek jménem Melichar (založen na Tři krále), zatím krásně voní po jablečném burčáku a těší se na další pečení

Tady pár mých skvostů, kterými se pochlubit musím