Jednoduchá maková buchta bez oleje

K vánocům jsem dostala novou formu na koláč, ze které mám moc radost. Málokdy se mi někdo trefí do vkusu a toho, co bych potřebovala, ale nová hlubší koláčová forma je opravdu super.
V troubě se mi dělá svíčková (neříkala jsem já náhodou, že nic takového nemíním dělat?:) ) a já mám v plánu jet se zítra podívat do jedné lesní školky a ráda bych přinesla nějakou svačinku pro děti. Zároveň nerada zapínám troubu jen kvůli jednomu jídlu, a tak jsem se rozhodla narychlo udělat alespoň nějakou zdravou buchtu.

A tak myju nádobí, peču bramborové placičky ke svíčkové a míchám buchtovou improvizaci. A jelikož poslední dobou zas propadám máku (i kvůli jeho obsahu vápníku), je jasné, že v buchtě mák chybět nebude.

V podstatě jde vycházet ze základních receptů na jakékoliv lité buchtové koláče, já ty základní mám už tak nějak v hlavě. Včera mi z té hlavy ale nějak vypadl olej, takže je bez něj, ale tuk tam máme zdravý makový.

CO BUDEME POTŘEBOVAT

asi 200g nejlépe čerstvě mletého máku (ale ráda mám i část celého, hezky křupe)
500ml kefíru nebo mléka (já použila 300ml makového mléka a 1 tvaroh)
2 vejce
asi 200-250g celozrnné pšeničné mouky smíchané s 2 kopcovatými čl prášku do pečiva
asi 100g jemných či rozmixovaných ovesných vloček
2 kopcovité lžíce kakaa či karobu
pár kapek citrónového oleje (dodá tomu šmrnc)
2 PL medu a 3 PL třtinového cukru (obecně je to kolem 70-100g něčeho sladkého)
hrst rozinek
hrst brusinek

Mokré s mokrým, suché se suchým, toť oblíbené základní pravidlo, nicméně, když už máte prášek v mouce, je to asi jedno, smíchejte vše dohromady, jen mouku přisypávejte postupně dle hustoty. Hustota na buchtu je taková jako hustší těsto na lívance.

Formu jsem vymazala máslem a koláč pekla při 170°C asi 40min

Buchta po upečení není extra nadýchaná (říkejme jí zdravá :) ale myslím, že moc dobrá. No a vylepšit jde samozřejmě klasicky tím, že ji potřeme džemem a čokoládou, ale na to jsem už večer neměla sílu.

P.S. buchta moc chutnala nejen dospělákům, ale i malé děti z ní byly nadšené, byly si párkrát přidat a snědly všechno

Hrníčkový flekatý tvarohový koláč

Když jsem ještě pracovala v jazykové škole, naše účetní mi dala jednou recept na flekatý tvarohový koláč (taky se mu říká kravičkový). Je jednoduchý na přípravu, navíc hrníčkový, šťavnatý, výborný a vydrží dlouho (pokud ho nesež... nesníte) Já ho navíc trochu upravila do "zdravější" (nikoliv úplně zdravé) verze. Často ho nosívám na cesty, nebo když je třeba pohostit víc kamarádů. No a nebo když vám zbyde třeba dost tvarohu na vytvoření této dobroty

FLEKATÝ TVAROHOVÝ KOLÁČ

Tmavé těsto
2 hrnky polohrubé mouky (já dala 1hrnek špaldové a 1hrnek celozrnné)
1 hrnek cukru (částečně nahrazeno datlovým sirupem)
1 hrnek mléka
3/4 hrnku oleje
vanilka či vanilková tresť
1 prášek do pečiva
2 vejce (nahrazené 2PL drceného lněného semínka, na chvíli namočeného v trošce vody)
2 PL kakaa (mám nepražené)

Světlé těsto
2 tvarohy
1 hrnek cukru (opět částečně nahrazeno a dávka snížena na 3/4 hrnku)
1hrnek mléka
2 vanilkové pudinky v prášku
2 vejce

 - každé těsto vypracujeme zvlášť a samozřejmě smícháme na základě základního principu "suché se suchým, mokré s  mokrým" a až poté smíchat s ostatními surovinami.
 - menší hluboký plech, dortovou formu nebo jánskou mísu si vymažeme máslem či olejem a vysypeme hrubou moukou.
 - 3\4 tmavého těsta nalijeme do formy. (Pokud jste použili místo vajíčka zmiňované lněné semínko, bude to těsto hustější, nepůjde nalévat, tak ho spíš rozetřete)
 - poté nalijete těsto světlé a navrch nacákáte zbytek tmavého těsta, což udělá takové hrbolky
 - upečete v předehřáté troubě tak na 170°C asi 30-40min

Jak vidíte, já zapomněla, že mám koláč dávat do menší formy a dala jsem ho do klasického hlubokého plechu, nevyšlo mi tím pádem na svrchní flekatou vrstvu a tak je na fotce jen dvoupatrový. No a myslím, že docela dobře by v tom chutnaly třeba kompotované půlky meruňek ještě navrch

Má cesta od mléka přes Británii až k máku

Název napovídá, že to bude divné a složité povídání. A nebojte, nebude (a pokud ano, tak se omlouvám, ale u mne vše má svou historii)

Od doby, co jsem mohla s jídlem experimentovat dle svých chutí, jsem si hledala svou cestu. Když jsem bydlela v Británii, pracovala denně i 12 hodin, poté se večer přejídala, překyselovala si žaludek a následně dle mýtu „mléko neutralizuje žaludeční kyselinu“ jsem do sebe lila litry tučného mléka, zahlenila jsem si organizmus a za první tři měsíce přibrala 17kil. 

To jsou fakta. Smutná, ale pravdivá. Maso jsem jedla opravdu málo, nebylo na něj peněz a ani mi nechybělo. 

 V tom malém britském městečku asi 30min od Londýna jsme měli několik indických obchůdků plných indického koření (v té době u nás ještě téměř neznám)é a tržnice byla dvakrát týdně plná sušených rajčátek, voňavého ovoce a čerstvé zeleniny. 

No a já zkoušela, experimentovala.  Od indických kolegyň jsem se například naučila jak správně vařit basmati, nebo jak si uvařit čočkový dhál, (zatraceně to pálilo, i když tomu říkaly "very mild"). Někdy jsem si zas po večerech užívala jen vařenou mrkev a petržel, nebo jedla syrové ovoce a zeleninu. No a žel také ten půl litr mléka večer po návratu z práce. A milovala jsem cheddar. Vůbec jsem se v Británii naučila jíst sýry, protože ten 30ti procentní eidam, co se u nás prodává, není sýr..to je jen taková hmota. Alespoň tak to teď vnímají mé chuťové buňky. 

Pak jsem se po šesti měsících dokulila (ano, s těmi 17ti kily navíc) zpátky k rodičům a po čase k příteli, který mléko nepil vůbec, nebyl zvyklý, nechutnalo mu. A tak jsem ho vlastně přestala pít i já a nijak mi to nechybělo. 

Mléko jako takové už nepiji dlouho. Důvodů je víc. (a jsou čistě jen moje :)

• mléko mi přestalo chutnat. Mám ráda sýry, kefír, tvaroh, ale mléko už ne. 

• jakmile jsem přestala mléko pít, nevytvářela se mi už střevní mikroflóra v žaludku, schopná se s mlékem vypořádat

• když jím hodně mléčných výrobků (včetně mých oblíbených sýrů) tak mě to jednoduše zahleňuje, zhorší se mi astma, dýchání a opravdu cítím, že mi to nevyhovuje

Postupně se snažím mléčné výrobky vysadit všechny, ale zatím mi to moc nejde a někdy si nějaký ten kozí kefír nebo kousek dobrého sýra dám.

K postupnému vysazení mléčných výrobků z kravského mléka mne vedou tyto důvody

• Myslím, že člověk kravské mléko jednoduše nepotřebuje, je to jen zvyk a zdrojů vápníku máme mnohem více, než jen mléko. Nemluvě o tom, že při zvýšená konzumace mléka, může jeho vápník dokonce způsobit osteoporózu, což je paradox. Pijete mléko na pevné kosti a ouha, opak je pravdou.. ale to jsou studie už mnoho let známy, vyvrátily tak socialistické přežitkové myšlenky o tom, jak je velice mléko zdravé. mléko není škodlivé, ale když můžu vápník nahradit odjinud, ráda to udělám. 
• Přečtěte si také zajímavý článek z tohoto zdroje
  
  
  

• Krávy jsou mnoho hodin denně napojené na přístroje, které z nich dojí mléko, vemena se často zanítí, produkují hlen, který taktéž odtéká do mléka, nemluvě o tom, že to ty krávy i dost bolí. Z úst veganů často uslyšíte také slova jako "zotročování zvířat" a myslím, že nejsou daleko od pravdy.

• Kráva má mléko, když má telátko a tele je samozřejmě po chvíli odstaveno od své matky a dokrmováno umělou náhražkou což mi nepřijde nijak přirozené (yes, that´s the mother talking) 

No a tak to zkouším postupně, moje tělo má chvíle, kdy mléko vůbec nepotřebuje, pak ale dostane chuť na dobrý sýr nebo kefír. A tak se snažím dát si ten kefír alespoň kozí z farmářského obchodu.

ZDROJE VÁPNÍKU

Pro růst kostí je zásadní vápník a vitamín D. Denně bychom měli zkonzumovat přibližně 800-1500mg vápníku. Tady uvádím obsah vápníku v různých potravinách, z někoilika zdrojů, obrázek si uděláte jistě sami 

Potraviny a jejich obsah vápníku na 100gr

Živočišné zdroje

Mléko                            125mg

Tvaroh                           100mg

Jogurt                             115mg

Eidam                             800mg

Ementál                         1020mg

Parmezán                      1100mg

Šlehačka                           80mg

Sardinky                         360mg

Rostlinné zdroje

Brokolice                        105mg

Slunečnice                       110mg

kapusta                           115mg

lískové ořechy                 140mg

květák                             205mg

mandle                            240mg

sezam                             670mg

mák                               1400mg

Co podporuje vstřebávání vápníku? Zlepšenému přechodu vápníku ze střev do krevního oběhu napomáhá vitamin D, dále vitamin C, B9, hořčík a fosfor. Menší potřebě vápníku také nahrává zaměření se na zásadotvornou stravu, což znamená zaměřit se hodně na syrovou zeleninu a ovoce. Pevnosti kostí, která s vápníkem souvisí, pak napomáhají také pravidelný pohyb a sportovní aktivity. 

Co vstřebávání vápníku naopak narušuje? Kyselina šťavelová (vyskytuje se například ve špenátu nebo mangoldu), která spolu s vápníkem tvoří nerozpustné šťavelany a kyselina fytová (zastoupená v obilovinách, luštěninách a semenech). Využití vápníku také příliš nenahrává sedavý způsob života, stres, alkoholismus, různé druhy léků a postupně se snižuje také s věkem. 

Zdroj z lekarna.cz ,  vegmania a ona.dnes doporučuji také tento článek 

No a tak je sice jednoduché dát si 100gr parmezánu a tím si pokrýt denní příjem vápníku, ale také můžete jíst hodně ovoce, zeleniny a doplnit to jiným zdrojem, třeba mákem, nebo makovým mlékem. Já sama si dělám makové mléko ráda, brzy na něj přihodím recept

Ovesné sušenky aneb kopyrájt

Poslední dobou se na bloggerské scéně setkávám s tím, že řekněme méně známá bloggerka XY udělá nějaký recept dle více známé bloggerky YZ a pak o tom napíše příspěvek na blog. Takovéto věci mi přijdou trošku divné a mě osobně proti srsti, takže pokud narazím na dobrý recept, tak ho sem nebudu přepisovat, ale hodím na něj rovnou odkaz. Šetří to místo i můj čas a tak trochu to i dodržuje copyright. Ale jak řekl jeden můj oblíbený autor  - vše už tu někdy bylo, vše už bylo napsáno.

Je jasné, že na mnoho receptů už někdo před námi přišel, na všechny ty kombinace, ale vlastně by pak nebylo o čem do blogu psát, nicméně se pokusím o zapsání buď věcí a receptů čistě mých, nebo vás ráda odkážu na dobrý, mnou vyzkoušený recept někoho jiného, nebo sem hodím něco, co mám třeba z knížky či od babičky :)

Tak a teď k ovesným sušenkám
V podstatě vám stačí jeden recept a ten se potom dá dookola obměňovat, zkoušet si vlastní kombinace přísad či vylepšovat kořením

Kdysi dávno jsem dostala recept od spolužačky na vysoké škole na ovesnou granolu, která vypadá trošku jako koláčky. V dobách, kdy se o zdravé výživě spíše koketovalo, to mělo (aspoň u mne) docela úspěch

OVESNÁ GRANOLA OD BAŠI
800g ovesných vloček
150g medu
150g celozrnné mouky
1/2 balíčku prášku do pečiva
1 roztopené máslo (lze nahradit olejem či rostlinným tukem)
2-3 vejce
hromada sušeného ovoce, máku, kokosu, rozinek, brusinek, oříšků či sekaných madlí ..volte  kombinace dle vlastní chuti

Troubu roztopit na 200°C. Roztopeným máslem zalijeme vločky a smícháme s ostatními surovinami. Na suchém plechu děláme lžičkou malé hromádky nebo pomocí kulatého vykrajovátka (do kterého hmotu nacpeme a pak zase vykrajovátko odstraníme) tvoříme placičky
Teplotu snížíme na 150°C a pečeme tak 15min
Granolové placičky vydrží na cesty ohromně dlouho, nejlépe uchovávané v lednici

............................................................
Psal se rok 1999 a já poprvé četla Pána prstenů od J.R.R. Tolkiena a rozhodla se, že si udělám lembas, cestovní placky elfů. Tehdy jsem netušila jak by mohly chutnat či vypadat (premiéra Pána prstenů v roce 2001 mne přesvědčila o tom, že jsou to asi jiné placky, než jsem myslela...) Nicméně jsme se rozhodla si je udělat z vloček, protože mi přišlo, že když jsou v granolách a musli  tyčinkách, že to bude takové vhodné na cesty. Navíc je to zdravé, takže tím nešlo nic zkazit

LEMBAS - SLANÉ OVESNÉ PLACKY
250g vloček jemných
1/4 čl sody bikarbony
2PL oleje
asi 150-200ml horké vody
větší špetka soli

Do vloček vmícháme sodu, olej a postupně přidáváme vodu abychom docílili těsto vhodné k válení (i tak válíme na pomoučené desce). Z rozváleného těsta pak vykrajujeme sušenky a pečeme na suchém plechu asi 15-20min při 200°C ve vzhřáté troubě dokud nebudou křupavé. Necháme vychladnout na mřížce.

............................................


Další velmi oblíbené sušenky jsem kdysi našla na blogu Cupcake z Prahy Jsou výborné a doporučuji je!

Chvíli jsem hledala nějaké zdravější verze a našla ovesno-banánové (v podstatě tam jdou vločky a banán, je to velice zdravé, ale taky trochu gumové a nudné :) ale rozhodně jako zdravá svačinka dostačující

No a teď nedávno jsem zkusila karamelové sušenky dle Kitchenette a taky dobrota (jen já teda dala cukru méně a doma jsem měla jen oříšky lískové, ale zato hořkou kvalitní čokoládu, tak jsem jí tam 50g dala)

Pomazánka z pečené dýně Hokkaido

Mám ráda dýňovou polévku, zapečenou dýni v troubě a taky tuhle pomazánku.
Ingredience často dávám jednoduše odhadem, tak se omlouvám za nepřesný popis

dýně hokkaido (samozřejmě ne celá)

slunečnicová semínka (mohou být i předem namočená či dokonce naklíčená)

sušená rajčata (na chvíli namočená)

kapie

petrželka či jiné bylinky

štýrský dýňový olej
sůl nebo tamari 

Dýni hokkaido není třeba loupat, její slupka vařením i pečením změkne, takže ji jen vydlabeme, nakrájíme na měsíčky a upečeme. Na pomazánku ji tolik nepotřebujeme, takže nám stačí kousek, zbytek si dáte třeba do špaldového  rizota nebo uděláte polévku (z pečené dýně je ještě lepší než z klasicky vařené). 

Poté dýni rozmixujeme s trochou soli nebo tamari a štýrským olejem.  

Sušená rajčata předem trochu namočíme, nakrájíme na kousky, kapii taky nakrájíme, petrželku nasekáme nadrobno a smícháme všechny suroviny. 

Nejlépe chutná na opečeném chlebu či housce (zde zdobená polníčkem a mungo klíčky)

Placičky z červené čočky a červené řepy

Další z receptů ze série Ódy na červenou řepu. Tohle jsou placičky, které můžete asi udělat z čehokoliv, není to nic extra originálního, ale aspoň jako nápad snad potěší. Měla jsem zrovna uvařenou červenou čočku a tak jsem si řekla, že z ní vytvořím zajímavého a ne třeba úplně zdravého :)

Co potřebujeme 

1 uvařená červená řepa 

miska uvařené červené čočky (tak jak to máte rádi) 

strouhanka na zahuštění

vajíčko 

česnek, sůl, čerstvá petrželka či jiné bylinky k dochucení

  - teď to všechno smícháte, tvoříte placičky a smažíte na oleji (ano, to je ta nezdravá část receptu) A samozřejmě by šly i péct v troubě.

Placičky se dají dělat samozřejmě z různé zeleniny, ráda mám květákové, brokolicové, cizrnové, dá se přidat brambory, paprika, pórek. Já jednoduše ráda vařím z toho co dům dal. Je to jen o tom, komu co chutná, jaké má rád kombinace a ta řepa mi v těch placičkách přijde skutečně osvěžující. Jako přílohu jsem dala salát s klíčky a lučinový dip s tamari a bazalkou

Pomazánka z červené řepy

Tak, dlouhé povídání o řepě jste si už možná přečetli v Ódě na červenou řepu a tak můžeme přejít rovnou k receptu

já tuto pomazánku ochutnala díky kamarádce ve výborné chlebíčkárně a rozhodla se, že si udělám podobnou a tak je tu

CO BUDEME POTŘEBOVAT

3-4 střední červené řepy
asi 3-4 kopcovité lžíce zakysané smetany nebo kvalitního bílého jogurtu (já použila domácí lučinu)
trochu soli, 
asi 1čl jablečného octa, 
případně tamari nebo pepř dle chuti
bylinky

Červenou řepu nakrájíme na kostky a uvaříme do měkka, rozmixujeme s lžičkou jablečného octa, špetkou soli a smetanou

No a pak dle chuti přidáme co nám tam třeba chybí, já tam dala trošku sezamu, určitě se hodí třeba česnek
nejlepší je vychlazená a natřená na domácím semínkovém chlebu.

Dobrou chuť!

Sušené chipsy z červené řepy

Jedna z mých nejoblíbenejších švagrových (však ona ví, o kom mluvím :)  mne občas zásobuje zajímavými zdravými dobrotami, které jsem třeba do té doby neznala. A tak jsem jednou měla tu možnost u ní ochutnat RAW Sušené chipsy z červené řepy. No a nebyla bych to já, kdybych se nerozhodla, že něco podobného si nevyrobím.

Na tuto zdravou obdobu zeleninových chipsů budete potřebovat

4-5 středně velkých bulv červené řepy
hrst rozinek
půl hrnku vody
asi 5-6 PL tamari sojové omáčky 
půl hrnku jablečného octa
1-2 PL sezamové pasty Tahini (dělám si vlastní, recept brzy dodám)
1PL nori vloček  (může a nemusí být - seženete v obchodech se zdravou výživou)
Sezamová semínka - mám je tam moc ráda a nenechávám se odradit ani tím, že při sušení většina opadá)

 - rozinky předem namočíme (tak na 2h) a poté rozmixujeme s tamari, tahini a octem do hladké omáčky.
 - řepu oloupeme a nakrájíme na co nejtenší plátky a tyto plátky pak smícháme s nálevem a necháme uležet alespoň 30min (já nechávám klidně i přes noc v lednici)
 - no a pak klademe na plech či do sušičky a sušíme při teplotě do 42°C což bude trvat dle výkonu sušičky, té mojí to trvá tak 12-16h. Ano, je s tím práce, ale je to závislostní dobrota.

Hezky zabalené v celofánových sáčcích jsme je před vánoci rozdávala kamarádkám a myslím, že chutnaly

Domácí pickles (nejen) z červené řepy

Název napovídá, že tam bude červená řepa. Ale může tam být cokoliv jiného.
Co je pickles už možná víte, pokud ne, zde jednoduché vysvětlení - je to zelenina zkvašená procesem práce přidané soli a šťávy, kterou zelenina pustí. A to vše bez přístupu vzduchu. Žádná přidaná chemie, žádná tepelná konzervace.

Pickles mají v oblibě makrobiotici, přidávají si ho na svůj makrobiotický talíř zejména kvůli přísunu vitamínů a minerálů. také je vhodné pro vitariány, kteří nejedí nic, co by prošlo tepelnou úpravou. No a také ho mám ráda já a proto nabízím recept. Je neskutečně jednoduchý.

Co potřebujeme na pickles
500g zeleniny (typy zeleniny vhodné pro pickles uvádím níže)
10g soli (používám himalájskou kvůli vyššímu obsahu jodu)

Zeleninu nastrouháme, nakrájíme a promneme se solí, můžeme zalít trochou vody. Zelenina sama časem trochu vody pustí.

Pokud máte kvašák (mě by se líbil třeba tento, ale mám tento menší a bohatě stačí ) tak jednoduše zeleninu namačkejte do kvašáku a tak 2-3 dny kontrolujte jestli je tam tak těsně pod zatěžujícím kamenem voda, pokud hladina sahá nad něj, doporučuji slít, jinak začíná plesnivět, protože je na vzduchu

Pokud kvašák nemáte, nezoufejte, v domácích podmínkách se to dá udělat s hrncem, do kterého nacpete zeleninu, na ni pak igelitový pytlík (abychom zamezili přístupu vzduchu) a jako těžítko další hrnec či plochou misku naplněnou vodou.

Po 3 dnech zeleninu vyndáme a nacpeme do zavařovačky, dáme do lednice a postupně ujídáme

Vhodné zeleniny
zelí bílé i červené, mrkev, řepa, zázvor petržel, celer, bílá ředkev (neboli daikon), kapusta, růžičková kapusta, cuketa, lilek...určitě objevíte další, na které si teď nevzpomenu

Makrobiotici obecně doporučují dávat zeleniny třeba max 2-3 druhy, ale rozhodně si to udělejte po svém
já mám ráda červené zelí, mrkev, řepa a zázvor nebo kapusta, mrkev, daikon. Je to většinou dle toho co mám doma

Óda na červenou řepu

Obecně se snažím (ani ne tak dle makrobiotiky či ayurvédy jako spíš na bázi vlastních chutí a rozumu), jíst jídla lokální a sezónní. Je zima a pravda, kdybychom neměli dováženou zeleninu či ovoce, zbývaly by nám uskladněné brambory, jablíčka, zelí a řepa, maximálně nějaké ty oříšky a obiloviny. Obchody jsou naštěstí plné i jiných lákavých surovin, takže výběr je veliký. Já ale právě ta jablíčka a zelí preferuji a tak dnes zůstanu u povídání o surovinách místních a to konkrétně o červené řepě.

Červenou řepu rozhodně nemají všichni rádi. Buď ji nejedí vůbec (navzdory ujišťování rodičů, že je to skutečně zdravé), nebo jedí jen takovou tu nakládanou ze supermarketu či od babičky. No a pak jsou tací (včetně mě), kteří milují řepu nejen vařenou a pečenou, ale také syrovou, sušenou a kvašenou.
Já si cestu k řepě našla vlastně až před 2mi lety, kdy jsem dceři vařila první příkrmy. Dušená (a zoufale neochucená :) ) řepa byla jednou z nich. Postupně jsem řepě přicházela na chuť a začala s ní experimentovat či se inspirovat.

A teď budu citovat ty naše babičky a rodiče. "Červená řepa je zdravá". Už její listy, které se dají použít do salátu, obsahují hodně železa, vápníku, beta-karotenu a vitamínu C. 
Červená řepa (nejlépe syrová) se doporučuje jako prevence proti rakovině, upravuje krevní tlak, je prevecí proti anemii, má hodně vitamínu B, C a je velkou zásobárnou kyseliny listové, draslíku a zinku, je dobrým pomocníkem při podpoře imunity či v boji proti mykózám

další léčivé účinky červené řepy (zdroj)

• Vytváří vazivové tkáně.
• Zpevňuje kůži, zesiluje stěny cév, posiluje kosti.
• Neutralizuje a odstraňuje jedovaté látky, zvláště v mozku.
• Podporuje růst buněk a opravuje jejich jádra.
• Zvětšuje množství žaludečních šťáv a tím zlepšuje využití bílkovin.
• Aktivuje tvorbu červených krvinek a tím zásobování buněk kyslíkem.
• Vyvolává optimističtější náladu.
• Podporuje vylučování vody a kyselin z těla.
• Zbavuje střeva jedovatých látek, odstraňuje zácpu.
• Dodává pružnost a lesk pleti, vlasům a nehtům.

Nejjednodušší, co s řepou můžete udělat, je odšťavnit ji. Dobrá bývá v kombinaci s mrkví či jablíčkem.

 - řepu si strouhám do salátů (třeba jen tak s jogurtem, nebo s křenem)
 - peču v troubě s bylinkami nebo s dýní hokkaido, jablíčky a vlašskými ořechy, které zakápnu štýrským dýňovým olejem.
 - Jedním z mlsání (krom čokolády a jiných zdravých či nezdravých věcí), které mám ráda jsou sušené chipsy z červené řepy. Pokud nemáte sušičku či se vám s tím nechce sušit v troubě (nejlépe do 42°C), rozhodně doporučuji zakoupit chipsy od Lifefoodu.

 - samozřejmě si můžete udělat méně zdravou verzi, kdy na tenké plátky nakrájenou řepu, klidně i petržel či celer promnete s olejem, solí a bylinkami a upečete v troubě

 - v zimě si ráda jako přílohu nebo do salátu dávám také domácí pickles neboli kvašenou zeleninu.

 - jednou jsem v Praze ochutnala vynikající chlebíček s řepnou pomazánkou a kozím sýrem. Pomazánka byla z řepy, majonézy, jablečného octa a strouhanky. Já nabízím obdobnou a snad i trošku zdravější verzi

 - výborné jsou třeba placičky z červené řepy, které se dají udělat opravdu na mnoho způsobů

 - no a těm, kteří milujete sladké, bude určitě chutnat sladká verze ve formě čokoládového chlebíčku z červené řepy. Receptů je mnoho (proto ani nedávám svůj recept), já používám podobný, jen dávám celozrnnou a špaldovou mouku a místo cukru pak nějaký slad nebo cukru alespoň méně.

No a jen jsem to dopsala, už mám chuť dát si řepu, asi se vrhnu na pomazánku a půjdu si nasušit hromadu řepy na mlsání.

Chléb je domov

Vlastně to celé začalo v roce 2002, kdy jsem byla s tehdejším přítelem v USA. Amerika je sice místo ohromných možností, ale my místo cestování "zkejsli" v malém městečku ve státě New York, já chvíli pracujíc v domově důchodců a poté oba hrdí zaměstnanci supermarketu v oddělení lahůdek :) Ale zkušenost to byla skvělá, potkali jsme příjemné lidi.

A tam jsem si uvědomila, jak mi chybí náš klasický chlebík, kmínový, bramborový, tmavý, celozrnný... jakýkoliv. Ta toustová záležitost plná vzduchu, přes kterou skoro můžete sledovat dění venku, to není pro mne chléb. Pamatuju si jak jsme čekali na 8mou hodinu večerní až bude pečivo za polovic abychom si mohli dovolit koupit alespoň kousek polského chleba, který připomínal ten náš.

No a pak můj pobyt v Británii mi jen připomenul to, co je tak jasná a důležitá věc, že chléb je domov. Chléb byl vždycky to první co mi v cizině totiž chybělo. Ten náš, krásný, kulaťoučký a voňavý.
Omlouvám se cizincům, oni jistě zas nedají dopustit na ty SVOJE NEJLEPŠÍ chleby.

Asi před 6ti lety (kdy ještě frčely domácí pekárny) jsem si začala chlebík svátečně péct sama. Takové ty směsy na chléb mi teda moc neimponovaly, přecijen tam je dost málo prostoru k alchymii :) Receptů na chlebík se tehdy vyrojilo hodně, byly toho plné weby.

No a před třemi lety se mi dostal do rukou kvásek. Tehdy jménem Karel (čest jeho žitné památce), a já propadla pečení chleba z kvásku.(pro začátečníky doporučuji blog pana Cuketky) Málokdy se stalo, že by se mi chleba vysloveně nepovedl, občas byl málo slaný, někdy trochu příliš hutný, ale vždycky, vždycky to byl můj chlebík. Těsto na chléb zadělávám zásadně rukama a zásadně s nejméně 4mi procenty lásky navíc, než konkurenční firmy  (to byl citát z Futuramy :)
Obecně pracuju nejraději rukama, moje babička dokáže jen těsto na závin hníst asi hodinu, za což ji ohromně obdivuji.

Vůbec celý proces pečení chleba od založení kvásku až po finální vytažení bochánku z pece, to je takový nádherný rituál.

Ne, nepeču chléb každý den, to bychom ani nesnědli, ani na to nemám dost času, ale snažím se třeba aspoň na víkend. A když přijde nějaká dobrá návštěva, je pro mne čest, když jim můžu dát můj chlebík s máslem (i to jsem si taky kdysi dělávala). A nebo nosívám chlebík jako dárek. Protože v tom chlebu je krom hromady semínek a ořechů kus lásky, kterou tam pracně vhnětu :)

Teď mi v lednici pochrupkává kvásek jménem Melichar (založen na Tři krále), zatím krásně voní po jablečném burčáku a těší se na další pečení

Tady pár mých skvostů, kterými se pochlubit musím

 klasická Šumava dle pana Cuketky z kvásku Kváskový pšeničný semínkový se záparou

 Kváskový pšenično-žitný se záparou a pohankou 

 opět záparový tentokrát jako srdíčko

 žitno-pšeničný se sušeným kváskem

Tak a abyste si nemysleli, že se tu budu jen rozplývat nad chlebem a nic vám nenapíšu, tak snad brzy přidám pár svých oblíbených receptů.

Něco málo do začátku

Tak mám konečně blog.
Ještě s ním ani náhodou neumím pořádně pracovat a musím se hodně učit, objevit všechny ty možnosti. No ale blog už tedy existuje.

O čem blog bude?
Asi nakonec hlavně o jídle, vaření, kuchtění, kuchyňské alchymii. Hodně improivizuji a chci ukázat, že ta improvizace se dá naučit, že i z mála surovin vykouzlíte dobré jídlo. No a třeba vás něco inspiruje a přijdete s  něčím ještě zajímavějším

Chtěla bych dopředu varovat (možná by k tomu mělo být speciální zaklikávací okénko typu "souhlasím s podmínkami" ) že tady rozhodně nebudou žádné krásné stylizované fotografie. Jednak na to doma není prostředí, světlo ani kvalitní fotograf, jednak na takové srandičky není čas, je to takový spotřební blog s občasným povídáním, žádná speciální náročná jídla, jsem přecijen máma a potřebuju šetřit čas. A taky potřebuji aby to bylo zdravé a jedlé.

Taky tu nebudou recepty na českou klasiku. Nejsem na tohle dost schopná ani fundovaná a mám raději jídla, kterých příprava je jednoduchá. Taky maso není úplně moje parketa. Experimentuji ale se vším možným - cizokrajnou kuchyní, veganskou a vitariánskou nebo taky makrobiotickou. A moc ráda mlsám.

Nejsem rodilá Češka a má čeština občas pokulhává, za to se omlouvám

Tak už dost bylo povídání a hurá na to.